Tento článek původně vyšel na webu Newstank dne 18. 9. 2020. Je prvním dílem spolupráce tohoto média určeného sportovním profesionálům s kolektivem SporTech.
V roce 2020 už nenajdeš záběry profesionálních fotbalistů na tréninku, na kterých by neměli na sobě „GPS vestu“. Reklamní trik, nebo skutečná revoluce? Široká veřejnost to má jasné: profesionální sportovci už přijali špičkové technologie. Ve skutečnosti to zdaleka není tak jednoznačné. Existuje tým, který by mohl tvrdit, že díky technologii vyhrál ligu, nebo si alespoň zlepšil výkony?
Technologie trackingu: od GPS po snímání videa
Už 10 let mají kluby možnost vybavit se trackingovými zařízeními, a to zejména díky popudu australského startupu Catapult, který vznikl v roce 2006 a nabízí vestu vybavenou systémem satelitního určování polohy (GPS).
Nejprve se můžeme zamyslet nad relevantností samotné GPS pro měření polohy sportovce.
„Samotná GPS má své limity“
Standardní systém má přesnost kolem deseti metrů a umožňuje jen několik měřicích bodů za sekundu. Hodí se tedy ke sledování trasy cyklisty, ale má své limity při měření rychlosti během intervalového cvičení nebo prostě při soutěži v hale. Proto se k němu brzy začaly přidávat další typy senzorů schopné zachytit pohyb těla, například akcelerometry a gyroskopy (když se spojí obojí, říká se tomu inerciální měřicí jednotka). Sloučením dat tak získáme pokrytí hrubých i jemných pohybů zároveň, což umožňuje přesnější měření chování hráče. Takové vybavení nabízí mnoho firem, například švýcarský startup ASI nebo francouzská McLloyd.
Druhá otázka se týká umístění senzoru. Vesty upřednostňují měření pohybu trupu, což může být užitečné například v ragby, protože tak lze měřit sílu přijatých nárazů. Dá se také vyhodnotit rychlost běhů, které sportovec odběhl, ale jsme omezení, pokud chceme získat třeba měření délky kroku, díky kterému lze odhalit únavu a předcházet zraněním. Zdá se užitečnější umístit senzory co nejblíž k pohybu, který je pro daný sport podstatný.
Například v tenise nebo golfu se vybavuje raketa či hůl, jak to nabízí švýcarská společnost Piq; ve fotbale se dává přednost noze, jako u amerického Zepp a francouzských Goaltime a Footbar, nebo chodidlu, jako u Adidasu či izraelského startupu PlayerMaker, aby se získaly relevantnější informace, například doteky míče.
Souběžně se v posledních letech rozvinula další větev trackingu, a to video.
„Využití videodat vyžaduje značnou ruční práci“
To se zdá logické vzhledem k explozi počtu přenášených, nebo alespoň natáčených soutěží. Řadu let už firmy jako Opta zpracovávají tento tok a ručně z něj měří ukazatele výkonnosti. Právě tato data dnes živí převážně sportovní média, ale vyžaduje to značnou ruční práci. Několik startupů používá nástroje umělé inteligence k automatizaci této práce, například Francouzi ze SkillCorner. Zatímco videozáznam je v profesionálním sportu běžnou součástí, zpřístupnění je problém, který řeší francouzské startupy NGTV a BallIn, jež instalují vlastní kamery, nebo Rematch, který počítá se smartphony diváků.
Prosadí se ale nějaká technologie trackingu na úkor jiné?
„Náklady budou vždy záviset na charakteristikách soutěže“
Všechno je otázka poměru mezi množstvím a kvalitou poskytovaných statistik, vzhledem k nákladům na instalaci. Dá se čekat, že se s časem a technologickým pokrokem kvalita statistik poskytovaných různými metodami sblíží. Co se týče nákladů, ty budou vždy záviset na charakteristikách soutěže. Například tým, který hraje systematicky na stejném stadionu, bude mít nejspíš zájem vybavit ho videotechnologií, zatímco tým, který jezdí na venkovní zápasy, se snadno obejde s flotilou Trackerů. K této demokratizaci se přidá problematika práv a vlastnictví dat, takže bude pravděpodobně ještě zapotřebí desetiletí pokroku, než se situace ustálí.
Využití a komercializace: bez odbytu není životaschopnost
Pokud se do závodu o trackování výkonu pouští tolik startupů, je to nejspíš nejen proto, že je v metodách trackingu stále co zlepšovat, ale také a především v obchodních modelech kolem analýzy výkonu. Kdyby profesionální kluby tato data dnes skutečně využívaly, pravděpodobně bychom viděli méně svalových zranění a méně nevyzpytatelné soutěže.
V roce 2014, při drtivém vítězství Německa nad Brazílií na mistrovství světa (7:1 dne 8. 7. 2014), veřejně oznámil gigant SAP, že byl jedním z nástrojů tohoto vítězství, protože německému národnímu týmu („Mannschaft“) poskytl statistiky, které mu daly náskok před soupeři. Tehdy mu bylo možné nechat výhodu pochybností, ale všimněme si, že Němci mluvili o mnoho méně poté, co o čtyři roky později v Rusku vypadli ve skupině. Tvrdili tehdy, že svému štábu dodávají pro každého hráče zprávy o několika stranách statistik, ale je ten štáb schopen tyto zprávy strávit a vyvodit z nich závěry?
„Zaměřit se na uživatelské rozhraní“
Je třeba si uvědomit, že tito lidé se svému řemeslu učili v době, kdy statistika ve sportu zdaleka nebyla samozřejmostí. Přestože školy začínají nabízet studijní obory sportovní datové analýzy, bude trvat ještě roky, než vychovaná generace převezme moc, proto je pro firmy, které chtějí, aby se jejich technologie ujaly, důležité zaměřit se na uživatelské rozhraní. Martin Buchheit, tehdejší ředitel výkonu Paris Saint-Germain (Ligue 1 Uber Eats), publikoval v roce 2017 v časopise Aspetar Sport Medicine Journal (katarský časopis, který se stal referencí ve sportovní vědě) článek, který shrnuje klíčové body při využívání dat štáby, jež jsou podle něj:
- Hluboké porozumění datům, aby se nevyužívalo co nejvíce dat, ale aby se vyzdvihla ta nejrelevantnější.
- Důraz na prezentaci a vizualizaci dat, aby byla přístupná.
- Komunikační schopnosti štábu, aby data dokázal vysvětlit.
Je hlavním odbytištěm dat pro profesionální kluby skutečně zlepšování výkonu?
„Jít dál by znamenalo příliš vysoké náklady“
Podle Mathieua Lacomea, ředitele R&D v Paris Saint-Germain (Ligue 1 Uber Eats), který prostudoval všechny výzkumné publikace o využití tréninkových dat ke zlepšování výkonu, jsme dospěli do stavu, kdy byla podle Paretova zákona dosažena většina výsledků, které tyto techniky umožňují; jít dál by znamenalo mnohem vyšší náklady než dosud.
Budou kluby schopné tuto finanční zátěž unést, když jiná využití dat nabízejí mnohem vyšší návratnost investice?
Vezměme si příklad fan engagementu: s trochou karikatury (do extrému) spočívá obchodní model profesionálního klubu v masivních investicích do kvalitních hráčů, aby vznikla podívaná, která shromáždí co nejvíc fanoušků a vydělá na nich, a to buď přímo prodejem vstupenek a merchandisingem, nebo nepřímo přes televizní práva či příjmy od sponzorů, kteří klub používají jako výkladní skříň k oslovení fanoušků.
„Kluby docela dobře dokážou shromažďovat fanoušky“
Kluby docela dobře dokážou shromažďovat fanoušky, protože podle jednoduchého a účinného barometru, jaký představují sociální sítě, některé z nich dosahují stovek milionů followerů a patří tak mezi nejpopulárnější značky na světě. Ve srovnání s tím je průměrný příjem na fanouška směšně nízký: Real Madrid CF (LaLiga Santander): 896 mil. $ na 90,9 milionu followerů na Instagramu, tedy 9,9 dolaru na followera. Coca-Cola: 31,85 mld. $ tržeb na 2,8 milionu followerů, tedy 11 375 dolarů na followera (= 1 149× více).
„Dát klubům nové nástroje k monetizaci jejich publika“
Snadno si lze představit prostor ke zlepšení, kdybychom klubům dali nové nástroje k monetizaci jejich publika. Například trackingové nástroje, dosud vyhrazené elitě, by mohly fanouškům umožnit přímo porovnávat své osobní statistiky se statistikami svých idolů, a vytvářet tak pro kluby data, která jim umožní používat základní nástroje řízení vztahů se zákazníky (CRM).
Jiné kluby vyvinuly alternativní obchodní model: sázet na mladé hráče, nechat jejich talent rozkvést a pak je prodat největším evropským klubům s ziskem z přeprodeje. Nábor je dnes z velké části ruční práce, založená na hodnocení skauty. Vybavení amatérů po celém světě trackingovými systémy, které poskytují dlouhodobé sledování výkonů, by umožnilo provést filtraci, snížit potřebu lidské expertizy, a tím i náklady na vyhledávání talentů. Přineslo by to také větší transparentnost a rovnost šancí, což by amatérským hráčům jistě nevadilo. Ti zatím sní o tom, že jejich výkony budou analyzovány stejně jako výkony profesionálů. Tento sen by se měl brzy splnit, protože pokud minulé desetiletí bylo desetiletím vzniku technologií ve sportu, to dnešní bude bezpochyby desetiletím jeho demokratizace.
